Původní anglické rozvody

    Původní anglické rozvody, které předcházely rozvodům vidlicovým měly společné těleso obou výstředníků pootočených proti sobě o 90°, které bylo možné posunovat do stran v drážkách na hnací nápravě, na této nápravě po obou stranách výstředníkového tělesa byly zvláštní nálitky pro směr vpřed a vzad. Při volbě změny směru muselo těleso obou výstředníků zapadnout do jednoho ze dvou nálitků. Před každým výstředníkem na výstředníkové tyči byla řadicí vidlice vyvedená k unašeči na stanovišti strojvedoucího.

    Nad topnými dvířky byly dva hřídele vyvedené k bočnicím skříňového kotle, kde byly na obou stranách dvojité ruční páky spojené s reverzní pákou pod kotlem. Reverzní páka byla spojená se šoupátkovým hřídelem.

    Nožní pákou bylo možnézvedat nebo spouštět výstředníkovou tyč vpředu. Tyč měla na konci drážku, do níž při jejím spouštění zapadl čep, který pak unášel se spodní pákou šoupátkový hřídel a obě šoupátka se přesunula.

    Jestliže strojvedoucí zvedl pákou výstředníkovou tyč pro žádaný směr jízdy a podržel ji, uvolnil se čep z drážky a zdvojenou pákou se mohlo libovolně přesunout šoupátko.

    Výstředníky byly pro obě šoupátka jedny a poloha šoupátek se měnila ručně z každé strany stanoviště strojvedoucího a topiče.

    Při reverzaci strojvedoucí postupoval následovně:

    - musel zvednout výstředníkové tyče a přitom uvolnit čepy i šoupátka,
    - ruční pákou musel vysunout výstředník do střední polohy,
    - musel se přesvědčit pohledem pod kotel o polohách výstředníkových tyčí,
    - ruční pákou musel přesunout výstředníky do polohy pro příslušný směr jízdy,
    - musel opatrně otevřít regulátor,
    - jakmile se lokomotiva pohnula, musel ručními pákami nastavit šoupátka tak, aby se fázově posunila o 90°, což bylo náročné,
    - musel posunout výstřeníky tak, aby v požadované, směru dokonale zapadla do záběru,
    - topič musel výstředníkové tyče spustit tak, aby vpředu zapadly čepy šoupátek do drážek,
    - strojvedoucí zajistiol správné usazení výstředníků silným stlačením ruční páky.

    Reverzace byla tělesně namáhavá a nebezpečná. Strojvedoucí i topiči si při tom pomáhali zakázaným a nebezpečným způsobem tak, že v době klidu lokomotivy obsluhovali zařízení z ochozu lokomotivy.

    Nebezpečná byla i jízda směrem vzad, kdy často unášecí čepy samy zvedaly výstředníkové tyče, až se lokomotiva sama zastavila. Strojvedoucí tomu předcházeli tím že na konce výstředníkových tyčí zavěšovali kameny, kusy litiny apod.

    S těmito rozvody se nedalo reverzovat za jízdy.

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005

zpět