Vidlicový rozvod
Sharp

    Vznikl v roce 1838 a byl zdokonalením původního anglického rozvodu.

    Na nápravě hnacího dvojkolí byly dva výstředníky, pro každý směr směr jízdy jeden. Výstředníky měly na koncích výstředníkových tyčí vidlici. Prodloužená šoupátková tyč měla na konci dvojzvratnou páku s čepem v dolním rameni. Ze stanoviště strojvedoucího bylo možno zvedat nebo spouštět unášečobou vidlic a tím i samotné vidlice, takže čep dolního ramene páky prodloužené šoupátkové tyče mohl zapadnout do horní vidlice nebo do dolní vidlice. Při této změně musel čep dvojzvratné páky klouzat po šikmých plochách vidlic, a tím se přesouvalo šoupátko v šoupátkové komoře a otevíralo do válce kanál před píst, nebo za píst.

    Někdy se stávalo, že po opotřebení pouzder rozvodového tyčoví zabíraly do čepu dvojzvratné páky obě vidlice současně, takže docházelo k poškozování lokomotiv. To byla podstatná nevýhoda Sharpova vidlicového rozvodu.

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005

zpět