Vidlicový rozvod
Stephenson

    Kolem roku 1840 vznikl v lokomotivce Roberta Stephensona v Newcastlu zdokonalený vidlicový rozvod. Lišil se tím že neměl vidlice na výstředníkových tyčích proti sobě, ale měl je obě orientované vzhůru. Tím se odstranily nevýhody Sharpova vidlicového rozvodu, takže reverzace proběhla vždy zdárně.

    S vidlicovými rozvody nebylo možné změnit směr pohybu za jízdy, ale jen za klidu, jinak hrozilo nebezpečí úrazu. Reverzovalo se ruční pákou tak, že páka v zadní poloze (téměř u podlahy) byla pro jízdu vpřed a páka v vpřední poloze pro jízdu vzad. Přibližně v polovině padesátých let devatenáctého století se tyto polohy změnily. Logicky reverzní páka na stanovišti strojvedoucího v přední poloze znamenala jízdu vpřed a v zadní poloze jízdu vzad.

    Vidlicové rozvody prakticky umožňovaly jenom reverzaci při stálém plnění parních válců párou po 90 % zdvihu pístů. Byly to vlastně plnotlaké parní stroje bez expanze.

Použitá literatura:

Sellner, Karel: Parní hvězdy, Nadas Praha 1991
Bek, Jindřich: Atlas lokomotiv 1 - 7, Nadas Praha 1979 - 1984
Časopis Železnice
Bittner, Křenek, Skála, Šrámek: malý atlas lokomotiv 2001, 2005

zpět